Rakovinná buňka může růst po mnoho let, než se projeví jako nádor a začne metastázovat (Hori a Gambhir, 2011). Protože často zabíjejí právě metastázované sekundární nádory, zjištění nádoru ještě před tím, než se začne šířit, zlepšuje prognózu onemocnění a šanci pacienta na přežití.
Krev proudí do všech částí těla a její vzorky lze odebírat v dostatečném množství méně invazivně, než je tomu v případě pevné tkáně, a proto je vhodnou látkou pro včasné zjištění nádoru. Studie využívající matematické modelování prokázaly, že nádory vylučují nebo uvolňují do krevního oběhu proteiny ještě dříve, než se začnou šířit. Nemetastázované primární nádory lze v krvi včas zjistit.
Pětiletá míra přežití u pacientů s rakovinou slinivky představuje celosvětově pouhých sedm procent, v důsledku čehož je rakovina slinivky jedním z nejnebezpečnějších nádorů. Potřeba včasného zjištění je nejnaléhavější právě ve střední Evropě, kde je výskyt těchto nádorů a následná úmrtnost nejvyšší na světě.
V současné době existuje pouze jediný klinicky používaný diagnostický proteinový biomarker nádoru pankreatu, jeho citlivost a specificita jsou však často nedostatečné. V nejbližších letech lze však předpokládat, že jich bude více díky dostupnosti cílených proteomických technik, jako je například monitorování vybraných reakcí (SRM). V případě SRM je tryptický peptid, který je pro markerový protein unikátní, je stabilní a poskytuje měřitelný a konzistentní signál pro hmotnostní spektrometrii, prostředníkem pro markerový protein (Lange et al, 2012). Metoda splňuje kritéria přesné validace a umožňuje vyšší výkonnost než standardní ELISA na bázi imunoglobulinů. Několik biomarkerových kandidátů bylo již pomocí této metody proteomickou komunitou validováno a některé další jsou nadále v procesu validace.
Po nějakou dobu již pracujeme na krevních glykoproteinových markerech nádorů GIT. Progresi nádoru GIT jsme simulovali přenesením různých lidských linií rakovinných buněk na imunokompromitované myši. Předpokladem pro náš postup je to, že lidské proteiny pozorované v myší krvi musí nutně pocházet z implantovaného lidského nádoru. Tento přístup funguje a nyní máme k dispozici seznam biomarkerů lidských glykoproteinů, které můžeme testovat v lidské plazmě.
Předběžné testy SRM ukázaly, že ve skupinách plazmy pacientů se vyskytují některé z těchto předpokládaných markerů. Přítomnost několika z těchto kandidátů biomarkerů v lidském glykoproteinu byla ověřena metodou SRM u skupin plazmy pacientů (Lange et al, 2008). Tyto markery budou zakrátko charakterizovány v retrospektivní kohortě pacientů s duktálním adenokarcinomem pankreatu. Výsledky testovacích a validačních kohort pacientů budou použity pro vývoj diagnostického modelu neboli klasifikátoru, který pak může být testován na větších kohortách. Uspokojivý klasifikátor bude nakonec postoupen do klinického hodnocení.
Uspokojivě dobrý klasifikátor nebo biomarkerový panel by měl detekovat nádor v raném stádiu (nemetastatický, resekovatelný) a odlišit jej od pozdní fáze nádoru (metastatický a částečně resekovatelný nebo neresekovatelný). Dále by měl rozlišovat mezi zdravými jedinci, osobami s nenádorovým onemocněním a osobami s neoplastickým onemocněním.
To je to, co veřejné zdraví, lékaři, pacienti s rakovinou a zdravé osoby potřebují, a je tedy naším širším cílem. Na předpověď, co naše úsilí přinese, je příliš brzy, ale určitě máme důvod k naději a optimismu.